#FreshTag.cz


5 typů lidí, s nimiž máme tu čest, když se něco pokazí

zdroj foto: pixabay.com

23.8.2018Káťa Kočí

Když přijdeme do nového kolektivu - ať už pracovního, školního či jakéhokoli jiného - často se zdá, že jsou všichni velice milí. Pokud někdo není nevychovanec už při pozdravu, musíme si počkat na nějakou stresovější situaci, abychom poznali, jaký kdo skutečně je.

Face Tweet Seznam

Pro tyto účely ze všeho nejlépe slouží to staré známé “chybovat je lidské”. Když člověk něco zpacká - a buďme upřímní, stává se to jednou za čas úplně všem - ukáže se často jeho pravá povaha normálně skrytá za závěsem slušného vychování, a my pak můžeme lehce odvodit, jaké chování od něj případně očekávat v dalších náročnějších situacích.

Budeme dělat jakoby nicBudeme dělat jakoby nic (zdroj: pixabay.com)

1) Zapírat, zapírat, zapírat!

Tuto metodu jsme snad všichni používali jako děti, když našim rodičům a učitelům stejně bylo jasné, odkud vítr vane. (O těch střepech z talíře totiž nikdo nic neví, a vůbec, my měli doma nějaké talíře?) Tato hra na tajné agenty se zdá mnohem komičtější, když se ji někdo snaží s vážnou tváří hrát třeba v profesním prostředí. Distancovat se od problému může mít různé následky - v lepším případě si na vás jen kolegové poupraví názor a budou mít co řešit u oběda, v tom horším za vaši chybu zaplatí někdo jiný, a to třeba i penězi, pověstí nebo dokonce i ztrátou zaměstnání.

Někdo říkal "průšvih"? Já o ničem nevímNěkdo říkal "průšvih"? Já o ničem nevím (zdroj: pixabay.com)

2) Největší chudáček

Ten, co k problému přišel ani neví jak… i kdyby to byla jeho vlastní chyba. Za to, co se stalo, můžou okolnosti, ostatní kolegové, dodavatelé, odběratelé, v mailu to bylo špatně vysvětleno, je špatná politická situace, zrovna nevyšlo počasí, babička má narozeniny a pes mi sežral domácí úkol. U těchto lidí je nejlepší na nic nespoléhat - v případě, že nedodrží slib, něco pokazí, podcení či se špatně rozhodnou, je větší šance, že jim na střeše přistáli ufoni a omezili jejich jinak bezchybnou práci, než že by to nedejbože byla jejich chyba. Sebetrapnější maskovací manévr je pro ně lepší, než aby vyšlo najevo, že nejsou dokonalí. Jak se říká, hlavně že to máme na koho svést.

Já a udělat chybu? To se mi zdá velice nepravděpodobné. Já a udělat chybu? To se mi zdá velice nepravděpodobné. (zdroj: pixabay.com)

3) Šlápnout do vosího hnízda?

Jsou lidé, na jejichž chybu stačí upozornit jednou. Příště radši budete dělat, že se nic nestalo, případně dokonce chybu vezmete na sebe. Urážlivky a vztahovačné citlivky kolem sebe máme všichni, a s těmi je práce ze všech nejhorší. Jedna věc je něco hodně zkazit a následně si sypat popel na hlavu… věc druhá už hraničí s určitou formou sebemrskačství. I mezi dospělými totiž najdeme některé duše, které asi nikdy neopustí pubertu, a kdykoli je někdo upozorní na chybu, není s nimi několik dní rozumná řeč, protože se pohybují v začarovaném kruhu s "nikým nemluvím - jsem nejhorší - všechno vždycky zkazím - nikdo mě nemá rád". Pokud s takovými lidmi potřebujete v nějaké formě úspěšně spolupracovat, nejlepší je zamezit tomu, aby do takové sebelítostivé tragédie vůbec zabředli.

Jít se schovat do kouta a zpytovat svědomí? Jsou i lepší způsoby řešení problémů.Jít se schovat do kouta a zpytovat svědomí? Jsou i lepší způsoby řešení problémů. (zdroj: pixabay.com)

4) Vždyť o nic nejde

Zlehčovatelé už patří mezi lepší “materiál”, i když na rovinu se s nimi taky nedomluvíte. Když něco pokazí, pravděpodobně to přiznají bez problému, ale buďto nad tím mávnou rukou a budou se vás snažit přesvědčit, že o nic nejde, nebo se tomu budou smát. Nakonec z konfrontace vyjdete jako někdo, kdo dělá z komára velblouda, alespoň ale víte, co se stalo a kdo za to může, aniž byste nevratně poznamenali viníkovo ego na zbytek života.

Vždyť je to jen taková prkotina! Přístup, který vám zařídí pověst člověka, co nekouká na důsledky, zdaleka není ten nejhoršíVždyť je to jen taková prkotina! Přístup, který vám zařídí pověst člověka, co nekouká na důsledky, zdaleka není ten nejhorší (zdroj: pixabay.com)

5) Ideální případ

Člověk, se kterým chcete spolupracovat, a tedy i člověk, kterým bychom všichni měli chtít být, je ten, kdo jedná adekvátně závažnosti situace. Když udělá chybu, i třeba takovou, která ublíží někomu blízkému či stojí zaměstnavatele peníze, nesnaží se to skrývat či zlehčovat, ale na rovinu přizná, co se stalo, omluví se a začne hledat způsoby, jak tuto chybu co nejlépe napravit. Není to člověk, který se stočí do klubíčka a začne usedavě plakat nad rozlitým mlékem, ale někdo, kdo se situaci postaví čelem, nejlépe s postojem “už nikdy nedopustím, abych se do této situace dostal znovu”.

Přiznat si chybu a postavit se k ní čelem je těžké. Rozhodně se to ale vyplatíPřiznat si chybu a postavit se k ní čelem je těžké. Rozhodně se to ale vyplatí (zdroj: pixabay.com)

Všichni bychom si asi rádi mysleli, že spadáme do té poslední kategorie, když ale něco opravdu hodně zpackáme, je to opravdu v tu chvíli naše první reakce? Samozřejmě záleží na situaci, ale každý určitě někdy zažil myšlenky jako “třeba se na to nepřijde, když budu dělat jakoby nic”.

To je každopádně naše rozdělení lidí dle reakcí na svoje vlastní přešlapy. Dovedli jste zařadit svou rodinu, přátele či kolegy? Byli jste k sobě dostatečně upřímní, abyste zařadili i sebe? A nebo si myslíte, že jsme některou kategorii vynechali? Napište nám v komentářích!

Přidej se k nám, ať ti nic kloudného neuteče. :)

Komentáře

Podobné čtení


aa