Masha Ivashintsova se narodila v roce 1942 v ruském Saint Petersburgu do rodiny vlastnící značný majetek, ten jim byl však odebrán komunisty. Od šedesátých do osmdesátých let minulého století se intenzivně zapojovala do tamějšího básnického a fotografického hnutí. Temné období jejího života nastalo v následujících letech, kdy ji komunisté zavřeli do psychiatrické léčebny, kde tímto způsobem napravovali všechny podle nich neposlušné občany, které nutili žít podle pravidel režimu. Zde byla Masha držena a nucena brát léky proti své vůli. Tato zkušenost se na ní i jejím díle velice podepsala.

„Samozřejmě, že jsem celou dobu věděla, že moje matka fotila. Co mě zarazilo bylo to, že svoje dílo nikdy s nikým nesdílela, ani s vlastní rodinou,“ říká dcera Asha. „Fotky hromadila na půdě a jen zřídka je vyvolávala, takže nikdo nemohl ocenit plody její vášně,“ dodává. Dcera ruské fotografky nalezla v roce 2017 na půdě na třicet tisíc fotografií, jež pořídila její matka, která zemřela v roce 2000 na rakovinu. Bylo jí 58 let.

Ivashintsové černobílé fotografie zachycovaly každodenní život a podmínky tehdejšího Ruska, ale také významné osoby jejího života, jako byli muži, do kterých byla zamilovaná. Ti byli celkem tři – fotograf Boris Smelov, básník Viktor Krivulin a lingvista Melvar Melkumyan. Poslední jmenovaný byl zároveň otcem Ashy. Všichni tři se od sebe lišili, ale každý z nich měl na život fotografky neuvěřitelný dopad. Masha se v porovnání s těmito umělci cítila nepodstatná, a proto nikdy nikomu své fotografie neukázala.

Jelikož se Masha sama nepovažovala za geniální umělkyni (na rozdíl od její dcery, která má opačný názor) i díky tomu, že se srovnávala s umělci ve svém okolí, svoje fotografie si nechávala pro sebe. Její rodina nyní publikuje její práci na internetu po sociálních sítích a na webu a doufá, že se tento příběh dostane do celého světa.